No, to každodenní cvičení nezvládám, teď už to vím. Moc práce, nemám hodinu denně na to, abych cvičil a zároveň stíhal co mám. 

Dneska jsem dorazil z práce v osm, navečeřel se a tím jsem skončil, teď usínám u klávesnice a musím ještě něco udělat.

Není to sranda.

Podtrženo sečteno, moc dobře vlastně asi ne. Dvakrát jsem vynechal a jednou zkrátil cvičení. Poprvé za to mohla lenost, měl jsem ráno vstávat a cvičit jako Bob a Bobek, ale nevstal jsem a večer jsem někam šel. No a včera jsme dělali něco na zahrádce a já si tak nějak řekl, že to budu počítat jako cvičení.

Ovšem co se nestalo, dneska (neděle) jsem si říkal,

 V mým životě naprostá novinka - těsně před třicítkou jsem se dokopal k pravidelnému cvičení. K čemuž jsem se chystal minimálně pět let, ale má lenost vždy vítězila. Ale v životě každého tlusťocha je moment, kdy si člověk řekne "tak dost". A pak následuje ještě dlouhý čas, než si řekne, že s tím začne něco dělat :) Každopadně mých impulsů bylo několik.